Liberty or Death CZ

„Naši bratři jsou již v poli! Proč zde stojíme nečinně? Je život tak drahý, nebo mír tak sladký, aby byl zachován za cenu pout a otroctví? Všemocný Bože, zapomeňte! Nevím, jakou jinou cestu si mohou zvolit ostatní, já volím tuto: Dejte mi svobodu, nebo mi dejte smrt!“

Libertariáni a konfederační vlajka

Cato Institute se nedávno spojil s NAACP a levicovou skupinou Southern Poverty Law Center, mj. známou svou nenávistnou rétorikou a finančními skandály, a veřejně odsoudil konfederační vlajku a vybízí k jejímu odstranění z veřejných prostor. V článku z 16. dubna vydaném v periodiku Las Vegas Review-Journal se výkonný viceprezident Cato Institute David Boaz vyjádřil, že Mississippi – poslední stát, který stále používá konfederační vlajku ve svém státním znaku – by měl upustit od jejího vyobrazení. Boaz vlajku srovnává s plakáty vyobrazujícími komunistického teroristu Che Guevaru a „vulgárními nálepkami na náraznících“ a zároveň jedním dechem neobhajitelně a urážlivě naznačuje, že stovky tisíc obyvatel Mississippi chtějí vyobrazení konfederační vlajky na svém státním znaku zachovat, protože tím chtějí legitimizovat otroctví. Dle Boaze každý, kdo nesouhlasí s jeho teorií je lhář.

To by ovšem musel být lhářem téměř každý významný historik. V díle Příčiny občanské války, které editoval Kenneth Stampp (významný historik zabývající se Americkou občanskou válkou) mezi příčinami vypuknutí této války uvedl rozpory mezi právy jednotlivých států a centrální vládní mocí, politické drancování jižanských států protekcionistickými poplatky, tyranii většiny, konflikt kultur a politické tápání. Jenom malé množství marxisticky založených historiků se domnívá, že za válku může otroctví jako takové. A David Boaz zřejmě zastává stejný názor.

Boaz opírá svou hypotézu o tvrzení profesora filosofie Jacoba Levyho (University of Chicago), který věří, že „když stát promlouvá… promlouvá za všechny své občany.“ Takže pokud existují lidé, kteří neschvalují používání konfederační vlajky, měla by být stažena z veřejných prostor. Ano, výkonný viceprezident Cato Institute zřejmě také věří na to, že když Bill Clinton, bývalý prezident USA, prohlásil, že daně jsou příliš nízké, že kritika státních opatření otevírá dveře terorismu, že neměl sex s „tou ženou“ a spoustu dalších lží, tak mluvil za nás za všechny.

Nesmysl. Jenom v totalitních společnostech si stát dělá ambice na to, aby promlouval za každého jediného občana. A opravdu, pokud se podíváme do historie totalitarismu, najdeme mnoho důkazů o potírání protichůdných myšlenek prostřednictvím cenzury i masového vraždění. Sem můžeme zařadit i přepisování historie – což přesně to o co odpůrci konfederační vlajky usilují.

Historik James McPherson ve své knize Za co bojovali, 1861 – 1865 zmiňuje přes 25 000 dopisů a 100 deníků, které psali vojáci bojující na obou stranách konfliktu a ve kterých stojí, že vojáci Konfederace (přičemž jen velmi málo z nich vlastnilo otroky) „bojovali za svobodu a nezávislost od tyranské vlády.“

Dopisy a deníky těchto vojáků Konfederace „přetékaly rétorikou obhajující svobodu a suverenitu,“ píše McPherson a zároveň zmiňuje i jejich obavu z podmanění a zotročení tyranskou federální vládou. Zní vám to povědomě?

Mnoho vojáků Konfederace vnímalo tuto válku jako „druhou válku za americkou nezávislost“. Texaský kavalerista psal v dopise své sestře, že stejně jako dříve „Američané povstali proti králi Jiřímu, aby si zajistili svobodu v tomto západním světě… tam i my jsme rozpustili svoji alianci s utlačovatelem a znovu bojujeme svatý boj za nezávislost.“

Alabamský příslušník pěchoty napsal své matce toto: „Pokud pouhé uvalení daně (v roce 1776) mohlo způsobit takový zmatek, jaký by měl být výsledek tohoto příšerného útlaku, který zavedli Yankeeové?“

Další téma znovuobjevující se v těchto dopisech a denících je to, že mnoho vojáků Konfederace se domnívalo (a po právu), že bojují, aby ochránili svůj majetek a rodiny před nepřátelskou cizí armádou. „Bojujeme za věc, která je opravdová a hmatatelná… za náš majetek a domovy,“ píše texaský vojín v roce 1864.

Armáda v šedém… zdroj: pixabay.com

Vojáci Unie nebojovali za ukončení otroctví, ale za „zachování unie států“. „Bojujeme za Unii… vyšší a ušlechtilý cíl, ale přesto sentimentální,“ píše důstojník z Illinois. „Oni bojují za nezávislost a jsou živeni vášnivou nenávistí k těm, kteří na ně útočí.“

Jiní vojáci Konfederace toužili po pomstě za vypálená jižanská města a vraždy civilistů, mezi nimi i vraždy žen a děti. Jiní zase chtěli „uchránit ctnostné dcery Jihu… proti yankeeským zvěrstvům.“

Když Lincoln v roce 1863 vydal Prohlášení o osvobození otroků, k žádnému jejich osvobození ve skutečnosti nedošlo, protože se týkalo pouze území pod kontrolou Unie. Následkem byla masivní krize a následně i deserce mnoha vojáků Unie. Tito vojáci „byli ochotni riskovat své životy pro Unii, ale ne pro práva černochů,“ píše McPherson.

Boaz přehlíží skutečnost, že daně a státní opatření byla také velkým motivem pro vznik občanské války. Faktem však je, že jakmile se Lincoln ujal úřadu v Republikánské straně, došlo k monopolizaci federální vlády, která přetrvávala následujících 70 let, uzákonily se daně, které dosahovaly téměř 50% a takto zůstaly po desítky let, a do pohybu se daly velké centralizující síly federální vlády, poháněné centralisovanou správou financí a bankovnictvím, korporačními dávkami a daní z příjmu i daní spotřební. Jednalo se o demolici decentralizované vlády, kterou zavedli Otcové zakladatelé. Ale možná Boaz věří, že toto vše je jen zvláštní náhoda.

Tím, že lobují za odstranění konfederační vlajky z veřejných prostor, nám Cato Institute, NAACP a Southern Poverty Law Center vlastně říkají, že bychom se měli zbavit jednoho ze hrdých symbolů proti centralizované vládní moci a tyranii. Symbolu, který všude na světě promlouvá ke všem hnutím bojujícím za odtržení.

Neexistuje abolicionista, který by byl slyšet více než Lysander Spooner z Massachusetts – významný libertariánský filosof. V roce 1870 napsal: „Všechny tyto výkřiky o zrušení otroctví, záchraně země, zachování unie a zachování národní cti jsou nechutné, hanebné a očividně podvodné – tak očividně podvodné, že by neměly zmást nikoho.“

Boaz, neznalý poznatků těchto vzdělaných libertariánů, zřejmě upřednostňuje historii jak ji interpretují Kwesi Mfume, Al Shartpon a Morris Dees.

620 000 Američanů zemřelo v Lincolnově válce. V té době činila populace USA 30 milionů lidí. Pokud bychom tato čísla měli vztáhnout na současnou společnost, bylo by to jako kdyby ve válce trvající 4 roky zemřelo přes 5 milionů Američanů, což je stokrát více než kolik vojáků zemřelo v deset let trvající válce ve Vietnamu.

Mnoho národů se během 19. století dokázalo zbavit otroctví bez krveprolití skrze odškodnění a emancipaci. Smrt 300 000 Jižanů, z nichž většina věřila, že bojují za svobodu a nezávislost zřejmě Boaze nezajímá. Jeho zajímají pouze hlasitě proklamované problémy amerických černochů, ale už ho nezajímají problémy potomků tisíců mužů, kteří neměli s otroctvím nic společného a položili životy za své přesvědčení.

Dějiny vždy píšou vítězové. Cato Institute zřejmě padl za oběť více než sto letem propagandy federální vlády, která zkreslovala příčiny a dopady války za jižanskou nezávislost.

Autor: Thomas DiLorenzo
Původní zdroj: LewRockwell.com – Libertarians and the Confederate Battle Flag, 19. 4. 2001
Pro Liberty or Death CZ přeložila: Romana Šumavská

Líbilo se Vám to? Sdílejte!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *